fbpx Muzeum Řemesel | Zakladatel muzea | expozice řemesel Přejít k hlavnímu obsahu
Načítání...

"Často se mě návštěvníci Společenského centra ptají, jak jsem na nápad zřídit muzeum přišel a odkud všechny exponáty pocházejí, případně jak dlouho jsem je sháněl"

Pavel Tacl

Záměr vytvořit expozici starých tradičních řemesel vznikl na podzim v roce 1996, když jsem poprvé vstoupil do prázdných pater barokní sýpky v Novém dvoře. Staleté mohutné trámoví a fošnové podlahy v podvečerním šeru nabízely zdánlivě veliké plochy k využití. Myslím, že prostor sám si tehdy řekl, o čem by chtěl v dalších letech vyprávět. Vybavily se mi vzpomínky na interiér mlýnu ze školních výletů do "Babiččina údolí" v Ratibořicích. Napadlo mě umístit v podobném interiéru více řemesel, než jen mlynáře. V té chvíli jsem netušil, v jakém rozsahu se mě a mým spolupracovníkům podaří muzeum vytvořit.

Muzeum bylo otevřeno 18. května 2000, o dva roky později bylo ještě rozšířeno o třetí patro.

Pozitivní hodnocení záměru zachování odkazu našich předků naprostou většinou návštěvníků našeho muzea mě zavazuje k dalšímu zlepšení služeb, a na základě jejich návrhů i k dalšímu rozšíření expozic a vytvoření více možností pro trávení času turistů v areálu Nového dvora.

V dubnu 2007 byla tak plocha muzea rozšířena o mechanické dílny v přízemí sousední budovy. K dalšímu rozšíření došlo v roce 2009, kdy byla otevřena kočárovna.

Děkuji všem, kteří mi jakkoliv pomohli tento záměr uskutečnit. Děkuji všem návštěvníkům muzea za jejich názory, rady a pomoc. Velmi bych si přál, aby návštěvníci nelitovali vstupného, které musí sloužit k úhradě všech souvisejících nákladů. Věřím, že Vás návštěva Muzea řemesel nezklame a obohatí Vaše vědomosti.

Pavel Tacl

Ředitel muzea získal 16.5.2023 cenu za zásluhy o Pardubický kraj

Mnoho lidí něco takového neudělá. Když vydělají podnikáním peníze, použijí je pro sebe, málokdo je investuje do zvelebení místa, kde žijí a udělá zároveň něco pro cestovní ruch,“ tvrdí starosta Letohradu Petr Fiala, když vysvětluje, proč si tolik váží ředitele a majitele zdejšího Muzea řemesel Pavla Tacla.

Když o vzniku svého muzea začne hovořit sám Pavel Tacl, zní jeho vyprávění jako povídání o něčem, co vzniklo vlastně přirozeným během věcí. Přesto pohled očí při jeho slovech i tón hlasu svědčí o tom, že je přeci jen hrdým rodičem muzea, které do Letohradu táhne mnoho a mnoho turistů. „Vznik muzea nebyl nijak složitý. Když jsme před těmi zhruba pětadvaceti lety hledali prostor pro výrobu, našli jsme ho tady ve vedlejší budově, ovšem podmínkou majitelů bylo, že si k tomu musíme vzít i tuto barokní sýpku, která byla v poměrně špatném stavu. Na jednu stranu mi nic jiného nezbývalo, na stranu druhou jsem se do té sýpky už při první prohlídce trošku zamiloval,“ vykládá o tom, co předcházelo vzniku muzea pan Tacl. „Říkal jsem si, sem se nic jiného nehodí, než nějaká expozice starých řemesel.

K nim měl Pavel Tacl podle svých slov odjakživa blízko. „Když jsem začal shánět exponáty, ozývala se mi řada lidí, kteří ale nabízeli celé soubory. Bylo to úžasné, byly to příběhy člověka napsané v tom, co po něm zůstalo. Navíc jsem se vždycky snažil, aby nešlo jen třeba o stroj, ale aby k němu byly i výkresy, polotovary, výrobky, výuční list řemeslníka. A hned napoprvé se toho sehnalo víc, než by se do těch dvou pater vešlo,“ říká s úsměvem Pavel Tacl. „Takže bylo jasné, že se bude dělat třetí patro, pak se dělala druhá budova, třetí budova, čtvrtá budova a pátá budova…