Expozice

TRASA A - expozice řemesel ve třech patrech sýpky

V prvním patře se mimo jiné seznámíme s výrobou mýdla, praním a mandlováním prádla, je zde ojedinělá expozice paramentářství, hodinář, řezbář, švec, holič, vlásenkář, kupec a krejčí. Nejoblíbenějším exponátem v tomto patře je unikátní vyřezávaný mechanický skanzen řemesel vyrobený speciálně pro Muzeum řemesel.

V druhém patře jsou zastoupeny především živnosti zabývající se výrobou potravin, ale je zde také světnice, jak se žilo před více než 100 lety. Dominantní prostor zaujímá mlynářství včetně části vodního kola, pekařství, cukrář, řezník, výroba sýra, másla, sodové vody a včelař. V tomto patře láká ke svezení speciální dřevěný tobogán na spouštění pytlů do nižšího patra.

Třetí patro představuje kromě vybavení vesnické hospody, hasičské stříkačky i puškaře, četníka, železničáře, kartáčníka, tkaní látek, sedláře, výrobu provazů a lisování lněného oleje.

V této expozici si můžete prohlédnout unikátní pohyblivý skanzen řemesel s 25 vyřezávanými řemeslníky, kteří předvádějí svá řemesla. Skanzen zhotovil na objednávku našeho muzea třebechovický řezbář. Realizaci předcházelo nafocení a rozkreslení jednotlivých strojů a zařízení, někde bylo nutné zjistit konkrétní pohyb jak stroje, tak řemeslníka. Korpus skanzenu je vyroben z borového dřeva, kulisy, stroje a figury z lipového, ozubená kola převodů z bukového dřeva. Řemeslníci předvádějí 15 řemesel.

TRASA B - kolář, mechanické dílny, pilnice, výroba hrábí

SOUBOR STROJŮ PRO VÝROBU HRÁBÍ

Stroje domácí výroby, pásová pila a skříňka pochází z roku 1885, další stroje z roku 1935. Výroba ukončena v roce 2022. Jedná se výjimečný soubor strojů a technologie výroby.

KOLÁŘ

Vybavení expozice koláře je velmi rozsáhlé a máme zde několik zajímavých strojů. Např.rozpařovák na dřevo jsme získali od koláře z Vamberka a ohýbací lis od koláře pana Dudka ze sousední Lukavice. Dále zde naleznete soubor nádherných důmyslných celodřevěných strojů.

Koláři se často nacházeli ve společném cechu spolu s kováři, i dílnu si zřizovali také většinou blízko sebe, protože pracovali na společném díle. Kolář vytvořil dřevěný výrobek, který kovář okoval. Dříví, které kolář ke své práci potřeboval, muselo být bez chyby, pevné a houževnaté. Koláři vyráběli káry, kolečka, trakaře, hospodářské náčiní, nářadí, dopravní prostředky (kočáry, bryčky i lyže). Pro kočárníky připravovali různé dřevěné kostry na vozy i saně, nápravy a kola.

MECHANICKÉ DÍLNY

Lidé se znalostí zpracování dřeva a kovu stavěli svá obydlí, vyráběli zbraně pro svoji obranu,lov a nástroje pro hospodaření. Expozice je doplněna kompletně vybaveným obchodem smíšeným zbožím z obce Jásenná.

Zámečník měl technické znalosti kováře a také jeho dílenské vybavení. Vyráběl převážně za studena výrobky preciznější, zatímco kovář pracoval s kovem za horka a s méně přesným tvarováním. Kovář železo kuje do potřebného tvaru a zámečník piluje, kovář materiál seká a zámečník řeže, kovář železo probíjí a zámečník vrtá.

Klempíř - kovotlačitel. V dobách, kdy výroba tenkých kovových plechů, která se prováděla kováním, byla velmi obtížná, nebyly výrobky z plechu moc časté. Nádoby na potraviny se vytepávaly z měděného, později mosazného plechu, který se cínoval. Vyráběli lampy, svítilny, krabice, hrnce, poklice, talíře, vany do koupelen apod. Pro stavby domů pak dodávali žlaby, roury nebo plechové krytiny. Na střechách plechové věžičky a hlavice, hromosvody.

Kovářství je řemeslo, které existovalo už za středověku. Kováři a kovářky byli také ranhojiči a zvěrolékaři. Kováři měli své vlastní zvyky a pověry. Nejtypičtější je koňská podkova, která je dodneška symbolem nosícím štěstí. Zvonění kladiv mívalo dokonalý rytmus a ozývalo-li se kování brzy z rána, říkávali tomu po vesnicích "ranní kovářské modlení".

Na stolech jsou přípravky a formy pro lisování a výrobu cementových tašek, které byly používány jako střešní krytina.

Další, zde prezentovaná řemesla, jsou kameník, kamnář, cihlář, sklář a hrnčíř.

Vybavení obchodu se smíšeným koloniálním zbožím z obce Jásenná ( leží mezi Jaroměří a Opočnem ),se zachovalo v původním domě. Kromě původního nábytku se dochovalo hlavně mnoho původního zboží a obalový materiál. Obchod byl provozován do roku 1950. V regálech je vystaveno např.: papírenské a kancelářské potřeby, galanterní potřeby, svíčky, vánoční ozdoby, zápalky, mýdla, drátěnky, brousky, rýžáky, kosy, hrabiska, práškové barvy, oleje, smůla na dratve, náhradní díly k petrolejovým lampám, lihové vařiče, květináče, pekáče, hrnce, pokličky, jutové pytle, hřebíky, sáčky na kávu, sáčky na zboží,role papíru na výrobu kornoutů, figurky pro obdarovávání dětí. Automatická pokladna National a malá dřevěná decimálka na pultu z obchodu v Jásenné nepocházejí, byly doplněny z depozitáře muzea.

PILNICE

V roce 2007 byla zahájena stavba pilnice výkopem jámy pro litinový a dřevěný katr. Postupně pak byly budovány patky pro převodové hřídele, sloupky pro konstrukci zvýšené podlahy a mechanismy katrů. Dnes si tak můžete prohlédnou nainstalované tři funkční katry doplněné expozicemi tesaře, truhláře, koláře, bednáře, bečváře a šindeláře.

První katr byl získán v lednu roku 2005 ze Sopotnice z čp. 152 u Ústí nad Orlicí, kde na něm bylo řezáno cca do roku 1976. Původně však pocházel z pilnice u Trojanova mlýna ze Slatiny nad Zdobnicí, zřejmě kolem roku 1900. Katr je dřevěné konstrukce s vlastním pohonem válců pro posuv klády. V rámu je umístěno 5 pilových listů. Katr je poháněn původním motorem ze Sopotnice.

Druhý a třetí katr pochází ze mlýna a pily v Kunvaldě čp. 211. První z nich byl získán v dubnu roku 2006. Zmínka o této pile je datována k roku 1836. Katr má dřevěnou konstrukci, jáma pro klikovou hřídel katru jednuška má hloubku 2 metry. Celková výška rámu katru s klikovou hřídelí je 6 metrů, délka rámu pro kládu je 8,5 metru. Palečné kolo, které slouží k posuvu rámu s kládou, bylo pracovníky Muzea řemesel vyrobeno nové, neboť původní bylo značně poškozeno. Do rámu katru je umístěn svisle jeden pilový list - odtud název jednuška. Počet kmitů za 1 minutu je asi 86.

Třetí katr byl získán v listopadu roku 2006. Byl vyroben v roce 1921 Jaroslavem Červinkou z Týniště nad Orlicí. Katr je celolitinový, typ Orlice 50 a umožňuje vertikálně upevnit až 11 pilových listů. Základ pro litinový katr je hluboký 2,2 m a má objem 6,5 m3. Počet kmitů za 1 minutu je asi 193 Váha katru je 2,8 tuny. Vozíky na dráze pocházejí z pily z Dolních Libchav. Oba katry z Kunvaldu jsou poháněny původním motorem o výkonu 16 kW a počtem otáček 1461/minutu.

Truhlářství se odloučilo již ve 12 století od tesařství. Truhlářství používá dokonalejších nástrojů, zpracovává řezivo slabších tloušťek a jednotlivé části (kromě zářezů) spojuje většinou klihem. Rozeznáváme truhlářství stavební, nábytkové, parketářství a truhlářství kočárnické. Specifickým truhlářstvím bylo parketářství, pro které se používalo především cizokrajných dřevin pro svou barevnost. Truhláři vyráběli především nábytek, židle, stoly, truhly, skříně a také okna, dveře, obkládali stropy a stěny, sbíjeli a vyřezávali vrata, rámy k obrazům apod. Někteří dokonce vyráběli dřevěné hudební nástroje (převážně housle a loutny).

V této expozici jsou vystaveny i velké holbíky a dlouhé dřevěné stahovací šrouby, které sloužily k výrobě rakví.

Řemeslo bednářské se vyskytovalo v každé větší vesnici. V počátcích se bednářské řemeslo rozdělovalo především na bednáře a bečváře. Bednář vyráběl běžné dřevěné nádobí z "bílého" měkkého dřeva (štoudve, vany, škopky …) a pobíjel je zprvu dřevěnými obručemi. Bečvář dělal bečvy, sudy a kádě z "černého" tvrdého dřeva. Bečváři pobíjeli své černé dílo obručemi kovovými. V polovině 19 století se obě řemesla spojila v jedno. Úpadek tohoto řemesla přivodila kovová výroba v závodech a užívání kovových nádob v domácnostech. Přetrvala pouze výroba sudů pro vinařství a pivovarnictví.

Šindelář vyrábí střešní krytinu, šindele. Šindel je prkénko na silnější podélné straně opatřené drážkou a na druhé podélné straně je zhoblované v ostří. Prkénka byla získána nasekáním špalku tak, aby nedocházelo k jejich pozdějšímu prohýbání. Střed špalku byl nepoužitelný.

 

TRASA C - Vozovna - zemědělství, hasiči, funebrák

V roce 2024, po dvou letech rekonstrukce expozice otevřena kočárovna, neboli vozovna.

Výstavní plocha je rozdělena do tří částí, z nichž největší plochu zaujímá výstava historických kočárů, saní a povozů, historických kočárků a nově i povozy zemědělské, včetně traktorů a dalších strojů, jako jsou mlátičky, stabilní motory, a další zajímavé exponáty.

 

Z oblasti zemědělské výroby zde máme vystaveny hlavně stroje a náčiní, které souvisí s pěstováním a sklizni obilí, neboť stroje pro orání, vláčení, setí, sklizeň a zpracování všech druhů plodin, by se do tohoto prostoru nevešly.

 

Mezi nejzajímavýější povozy patří menší kočár, který jste mohli vidět ve filmu „Babička“ z roku 1940 , když na něm Barunka přijíždí na Staré Bělidlo k umírající babičce.

Mezi unikáty jistě patří původní hraběcí bryčka ze zdejšího zámku, vystavená v nálezovém stavu.

Saně sloužili v zimě i pro přepravu měšťanů nebo bohatších sedláků v neděli do kostela. V zimě se dříve cesty neudržovaly a tak se běžně jezdilo na saních ze zdejšího kraje až do Prahy.

 

 

Další, již oddělená plocha,  je věnována hasičství. Kromě historických stříkaček jsou zde vidět i uniformy a další hasičské náčiní. Nezajímavějším exponátem je kočárová motorová stříkačka z roku 1926, kterou zakoupila hraběnka ze zámku Pohled pro ochranu před požáry na  svém panství. Stříkačka byla vyrobena v továrně R.A.Smekal, Praha Smíchov a je poháněna stabilním motorem MARS. Stříkačka se zachovala  v původním stavu.

 

V poslední části vozovny se pak seznámíme s prací funebráka, kde vstoupíme do prostoru a atmosféry připraveného pohřbu zesnulého, tak, jak se dříve konal z domu smutku, kde dotyčný bydlel a mnohdy i zemřel. Celou místnost zdobí historické dekorativní funerální závěsy. Jedná se o zcela ojedinělou expozici, kterou nikdy jinde neuvidíte. Prohlédnete si i překrásně zdobený pohřební kočár. Pochází od Plzně a pohřebnictví s ním provozovaly 4 generace funebráků. Poslední nebožtík, kterého tento vůz odvezl, byl v roce 1987 poslední z nich.

 

TRASA D - Zubní a gynekologická ordinace

Od května 2013 je přístupná expozice "zubní a gynekologické ordinace", která ukazuje dvě různé stomatologické ordinace, rentgen, ojedinělou gynekologickou ordinaci z roku 1924 a operační sál z roku 1960.

První je ordinace dentisty v měšťanském bytě.  Nechybí zde například jedna z prvních vrtaček, poháněná šlapáním na pedál. Zubařský zákrok nebyl tehdy zdaleka tak příjemný jako dnes, vrtání trvalo mnohem déle a o nějakém chlazení vodou nebyla ani řeč. Druhá ordinace dentisty je z let 1940 – 1960, její součástí je například i funkční vrtačka poháněná elektromotorem, která byla do Čech po válce přivezena z Ameriky.

V další části si pak návštěvníci mohou prohlédnout rentgenovou místnost a gynekologickou ordinaci. Unikátní zachovalé zařízení pochází ze Smiřic od MUDr. Václava Pultra z roku 1924. Dřevěné gynekologické lehátko a některé nástroje dnes nahánějí spíše hrůzu. Za pozornost jistě stojí i skládací postel, „Horské slunce“ a rentgenový přístroj – i ten dnes vypadá úplně jinak.

Poslední část expozice se věnuje chirurgii, k vidění je zde operační stůl, přístroj na umělý pneumotorax, staré sterilizátory a rehabilitační pomůcky. Bohatě zastoupené jsou zde elektroterapeutické a masážní přístroje, v té době velice oblíbené léčebné pomůcky. Je zde i elektroterapeutický přístroj Violet Ray, který si zahrál ve filmu Postřižiny.

Expozice je doplněna o dotykovou obrazovku, na které je možné si prohlédnout dobové obrázky ordinací, litografie s lékařskou tematikou a nahlédnout do historických lékařských knih.

Expozice ukazuje lékařství trochu jinak, než je známé dnes a každý návštěvník si jistě odnese skvělý zážitek.

 

TRASA E - Školní třída

Slovo škola je řeckého původu a znamenalo volný, prázdný čas, kterého bylo možno užit k duševní práci, která značila zotavení a byla výsadou občanských vrstev starověké společnosti. Učitelování bylo jedním z úkolů kněžského. Kněží zakládali školy a pečovali o vzdělání vyšších vrstev.

Naše školní třída je zařízená ze starých lavic z obce Hrušové a katedry z místní školy z Kunčic u Letohradu, kde učil p. Kněžek, který se zasloužil o sepsání nejstarších pamětí obyvatel Kunčic.

Ve školách se vyučovaly tyto předměty: náboženství, čtení, psaní, jazyk vyučovací, zeměpis a dějepis, přírodopis a přírodozpyt (dnešní fyzika a chemie), počtářství spolu s jednoduchým účetnictvím, geometrie a kreslení geometrické, kreslení od ruky, krasopis, zpěv, ruční práce, tělocvik.

Expozice je doplněna o pomůcky k výuce nevidomých dětí.

TRASA G - Čtvrtý katr, druhá mechanická trasa

Druhá mechanická trasa byla otevřena v roce 2024.

Prohlídka začíná u katru, který byl zhotoven kolem roku 1946 tesařem v obci Bystřec. Jedná se čtvrtý katr v naší expozici. Je to tzv. "ležka". Pilový list na rozdíl od ostatních katrů řeže vodorovně.

Expozice zahrnuje různé stroje, nástroje a dílny:

1. Mandlovací stroj na vyžehlování prádla
2. Stabilní motory
3. Starodávný lis na lisování lněného oleje
4. Koželužství
5. Unikátní cylindrická pila (z pivovaru Hanušovice)
6. Pletení pletiva
7. Lis na chmel
8. Výroba hřebenů
9. Klempířství
10. Věžní hodiny
11. Tkalcovství
12. Pražírna kávy
13. Rytec a zlatník

Každý stroj a řemeslo představuje unikátní část historie a řemeslného dědictví.

TRASA H - Retro + Fauna ČR (Kouzelný les)

Obytná kuchyň z roku 1960 - aneb příběh jedné fotografie, pokoj z roku 1980 - trochu nostalgie nikoho nezabije a mnoho dalšího.

V další části je vybavení obývacího pokoje 80. let, vitríny s hračkami a předměty z té doby.

Fauna ČR je instalace sto dvaceti vycpanin, která je umístěna do scenérie kouzelného lesa. Tato výstava je vybavena zvukovým doprovodem a je oblíbena především rodinami s dětmi.

 

TRASA K - Betlémy

Výjimečná ukázka více než stovky historických betlémů, mezi nimiž je takřka polovina betlémů od králických řezbářů. Naším záměrem je připomenutí předválečné masivní výroby betlémů na Králicku a s tím spojené i řezbářské řemeslo, které mělo v Králíkách i vlastní řezbářskou školu. Nejmladším betlémům je kolem 50ti let, desítky betlémů jsou však staré 80, 100 i dvě stě let. Zajímavostí je sto let starý pohyblivý betlém, u kterého byl při opravě díky skrytému nápisu na použitém prkénku po dvaceti letech zjištěn jeho tvůrce. Ozdobou expozice jsou betlémy s třiceticentimetrovými figurami, originální papírové betlémy z Třebíče a unikátně zachovalý vyřezávaný beltém z Domažlicka.

Přibližná doba prohlídky a bezberiérovost

Jednotlivé expozice jsou otevřeny viz. Otevírací doba.

V expozicích není povoleno natáčení a focení, a to i na mobilní telefony či jiné přístroje.
Ukázněným psům na vodítku vstup do muzea povolen.