Přejít k hlavnímu obsahu
Načítání...
TRASA A - expozice řemesel ve třech patrech sýpky

V prvním patře se mimo jiné seznámíme s výrobou mýdla, praním a mandlováním prádla, je zde ojedinělá expozice paramentářství, hodinář, řezbář, švec, holič, vlásenkář, kupec a krejčí. Nejoblíbenějším exponátem v tomto patře je unikátní vyřezávaný mechanický skanzen řemesel vyrobený speciálně pro Muzeum řemesel.

V druhém patře jsou zastoupeny především živnosti zabývající se výrobou potravin, ale je zde také světnice, jak se žilo před více než 100 lety. Dominantní prostor zaujímá mlynářství včetně části vodního kola, pekařství, cukrář, řezník, výroba sýra, másla, sodové vody a včelař. V tomto patře láká ke svezení speciální dřevěný tobogán na spouštění pytlů do nižšího patra.

Třetí patro představuje kromě vybavení vesnické hospody a hasičských technik i puškaře, četníka, železničáře, kartáčníka, tkaní látek, sedláře, výrobu provazů a lisování lněného oleje a funebráka.

V naší expozici si můžete prohlédnout unikátní pohyblivý skanzen řemesel s 25 vyřezávanými řemeslníky, kteří předvádějí svá řemesla. Tento skanzen zhotovil na objednávku našeho muzea třebechovický řezbář. Realizaci předcházelo nafocení a rozkreslení jednotlivých strojů a zařízení, někde bylo nutné zjistit konkrétní pohyb jak stroje, tak řemeslníka. Bylo rovněž důležité zhotovit pohon a převodové mechanismy tak, aby byly ozubená kola vidět. Korpus skanzenu je vyroben z borového dřeva, kulisy, stroje a figury z lipového, ozubená kola převodů z bukového dřeva. Řemeslníci předvádějí 15 řemesel.

TRASA B - Mechanické dílny

Mechanické dílny jsou tvořeny základními a nejstaršími českými řemesly. Lidé se znalostí zpracování dřeva a kovu stavěli svá obydlí, vyráběli zbraně pro svoji obranu a lov a nástroje pro hospodaření. Expozice je doplněna kompletně vybaveným obchodem smíšeným zbožím z obce Jásenná.

Zámečník měl technické znalosti kováře a také jeho dílenské vybavení. Vyráběl převážně za studena výrobky preciznější, zatímco kovář pracoval s kovem za horka a s méně přesným tvarováním. Kovář železo kuje do potřebného tvaru a zámečník piluje, kovář materiál seká a zámečník řeže, kovář železo probíjí a zámečník vrtá. Zámečnické dílny byly postupně vybaveny jednoúčelovými stroji pro soustružení, frézování, hoblování, vrtání atd.

Klempíř - kovotlačitel. V dobách, kdy výroba tenkých kovových plechů, která se prováděla kováním, byla velmi obtížná, nebyly výrobky z plechu moc časté. Nádoby na potraviny se vytepávaly z měděného, později mosazného plechu, který se cínoval. Želené nádoby vyráběli kováři. Klempíři své zboží prodávali ve vlastních krámech nebo dodávali do obchodů. Vyráběli lampy, svítilny, krabice, hrnce, poklice, talíře, vany do koupelen apod. Pro stavby domů pak dodávali žlaby, roury nebo plechové krytiny. Na střechách plechové věžičky a hlavice, hromosvody. Klempířská práce nebývala tak namáhavá jako zdlouhavá, vyžadovala prostorné dílny a značný počet tovaryšů.

Kovářství je řemeslo, které existovalo už za středověku. O kováři se hovořilo jako o člověku čistém, pravdivém a nesmlouvavém. Kováři a kovářky byli také ranhojiči a zvěrolékaři. Kovárna byla místem, kde se scházeli lidé z celého okolí a řešili tu své problémy. Kováři měli své vlastní zvyky a pověry. Nejtypičtější je koňská podkova, která je dodneška symbolem nosícím štěstí. Zvonění kladiv mívalo dokonalý rytmus a ozývalo-li se kování brzy z rána, říkávali tomu po vesnicích "ranní kovářské modlení".

Výroba cementového zboží - exponáty pocházejí od firmy Barták z Polné u Jihlavy, odkud jsou z Městského muzea zapůjčeny. Na stolech jsou přípravky a formy pro lisování a výrobu cementových tašek, které byly používány jako střešní krytina. Dále jsou zde umístěna kopyta, formy a přípravky pro výrobu betonových koryt pro krmení dobytka apod.

Další, zde prezentovaná řemesla, jsou kameník, kamnář a cihlář.

Obchod se smíšeným koloniálním zbožím materiálním a železem z obce Jásenná ( leží mezi Jaroměří a Opočnem ). Vybavení obchodu se zachovalo v původním domě, avšak sestěhované do jiných místností. Kromě původního nábytku se dochovalo hlavně mnoho původního zboží a obalový materiál. Obchod byl provozován do roku 1950. V regálech je vystaveno např.: papírenské a kancelářské potřeby, galanterní potřeby, svíčky, vánoční ozdoby, zápalky, mýdla, drátěnky, brousky, rýžáky, kosy, hrabiska, práškové barvy, oleje, smůla na dratve, náhradní díly k petrolejovým lampám, lihové vařiče, květináče, pekáče, hrnce, pokličky, jutové pytle, hřebíky, sáčky na kávu, sáčky na zboží,role papíru na výrobu kornoutů, figurky pro obdarovávání dětí. Automatická pokladna National a malá dřevěná decimálka na pultu z obchodu v Jásenné nepocházejí, byly doplněny z depozitáře muzea.

TRASA B - Pilnice

V roce 2007 byla zahájena stavba pilnice výkopem jámy pro litinový a dřevěný katr. Postupně pak byly budovány patky pro převodové hřídele, sloupky pro konstrukci zvýšené podlahy a mechanismy katrů. Dnes si tak můžete prohlédnou nainstalované tři funkční katry doplněné expozicemi tesaře, truhláře, koláře, bednáře, bečváře a šindeláře.

První katr byl získán v lednu roku 2005 ze Sopotnice z čp. 152 u Ústí nad Orlicí, kde na něm bylo řezáno cca do roku 1976. Původně však pocházel z pilnice u Trojanova mlýna ze Slatiny nad Zdobnicí, zřejmě kolem roku 1900. Katr je dřevěné konstrukce s vlastním pohonem válců pro posuv klády. V rámu je umístěno 5 pilových listů. Katr je poháněn původním motorem ze Sopotnice. Druhý katr pochází, tak jako třetí katr, z mlýna a pily v Kunvaldě čp. 211 a byl získán v dubnu roku 2006. Zmínka o této pile je datována k roku 1836. Katr má dřevěnou konstrukci, jáma pro klikovou hřídel katru jednuška má hloubku 2 metry. Celková výška rámu katru s klikovou hřídelí je 6 metrů, délka rámu pro kládu je 8,5 metru. Palečné kolo, které slouží k posuvu rámu s kládou, bylo pracovníky Muzea řemesel vyrobeno nové, neboť původní bylo značně poškozeno. Do rámu katru je umístěn svisle jeden pilový list - odtud název jednuška. Počet kmitů za 1 minutu je asi 86 Demontáž, přemístění, oprava a opětovná instalace byla u katru jednuška časově, fyzicky i technicky velmi náročná. Třetí katr pochází rovněž z pily v Kunvaldu a byl získán v listopadu roku 2006. Byl vyroben v roce 1921 Jaroslavem Červinkou z Týniště nad Orlicí. Katr je celolitinový, typ Orlice 50 a umožňuje vertikálně upevnit až 11 pilových listů. Základ pro litinový katr je hluboký 2,2 m a má objem 6,5 m3. Počet kmitů za 1 minutu je asi 193 Váha katru je 2,8 tuny. Vozíky na dráze pocházejí z pily z Dolních Libchav. Oba katry z Kunvaldu jsou poháněny původním motorem o výkonu 16 kW a počtem otáček 1461/minutu. Dříve však byl pohon z vodního náhonu.

Koláři se často nacházeli ve společném cechu spolu s kováři, i dílnu si zřizovali také většinou blízko sebe, protože pracovali na společném díle. Kolář vytvořil dřevěný výrobek, který kovář okoval. Dříví, které kolář ke své práci potřeboval, muselo být bez chyby, pevné a houževnaté. Koláři vyráběli káry, kolečka, trakaře, hospodářské náčiní, nářadí, dopravní prostředky (kočáry, bryčky i lyže). Pro kočárníky připravovali různé dřevěné kostry na vozy i saně, nápravy a kola.

Truhlářství se odloučilo již ve 12 století od tesařství. Truhlářství používá dokonalejších nástrojů, zpracovává řezivo slabších tloušťek a jednotlivé části (kromě zářezů) spojuje většinou klihem. Rozeznáváme truhlářství stavební, nábytkové, parketářství a truhlářství kočárnické. Specifickým truhlářstvím bylo parketářství, pro které se používalo především cizokrajných dřevin pro svou barevnost. Truhláři vyráběli především nábytek, židle, stoly, truhly, skříně a také okna, dveře, obkládali stropy a stěny, sbíjeli a vyřezávali vrata, rámy k obrazům apod. Někteří dokonce vyráběli dřevěné hudební nástroje (převážně housle a loutny).

Řemeslo bednářské se vyskytovalo v každé větší vesnici. V počátcích se bednářské řemeslo rozdělovalo především na bednáře a bečváře. Bednář vyráběl běžné dřevěné nádobí z "bílého" měkkého dřeva (štoudve, vany, škopky …) a pobíjel je zprvu dřevěnými obručemi. Bečvář dělal bečvy, sudy a kádě z "černého" tvrdého dřeva. Bečváři pobíjeli své černé dílo obručemi kovovými. V polovině 19 století se obě řemesla spojila v jedno. Úpadek tohoto řemesla přivodila kovová výroba v závodech a užívání kovových nádob v domácnostech. Přetrvala pouze výroba sudů pro vinařství a pivovarnictví.

Šindelář vyrábí střešní krytinu, šindele. Šindel je prkénko na silnější podélné straně opatřené drážkou a na druhé podélné straně je zhoblované v ostří. Prkénka byla získána nasekáním špalku tak, aby nedocházelo k jejich pozdějšímu prohýbání. Střed špalku byl nepoužitelný.

 

TRASA C - Vozovna

Kočárovna stojí na nádvoří v jiném místě, než její dvě předchozí dřevěné verze. Tato zděná budova stála dříve pouze na kamenných sloupech, výplňové zdi přibyly mezi sloupy až po válce, kdy kočárovna sloužila jako sklad a garáže vozidel západní pomoci UNRA. Unikátní způsob provedení dřevěného krovu kočárovny je státem chráněnou památkou. (V současné době je krov zakryt sádrokartonovým stropem).

V roce 2009 byla v části této budovy připravena expozice historických povozů. Návštěvníci tak mohou vidět překrásně zdobený pohřební kočár, menší panské kočáry typu Victoria, které sloužili především pro dámy, ale také pro řadové panstvo. Jsou zde vystaveny i bryčky, jedna v původním stavu, druhá renovovaná. Tyto povozy byly rozšířeny u panských správců a později sedláků.

Jen málo kde je dnes běžně k vidění klasický žebřinový vůz, který se dříve běžně používal při svážení obilí a sena.

V expozici vozovny je několika vozy zastoupena i historická hasící technika. Snad nezajímavější je kočárová motorová stříkačka z roku 1926, kterou zakoupila hraběnka ze zámku POHLED pro ochranu před požárem svého panství. Stříkačka byla vyrobena v továrně R. A. Smekal, Praha Smíchov, Slatiňany - Čechy na Hané s výrobním číslem 1638 a stabilním motorem MARS. Stříkačka se zachovala v původním stavu v hasičském sboru v Šachotíně. Jen nápisy s názvem obce Pohled byly překryty silným nátěrem. Dále jsou vystaveny i stříkačky s ruční pumpou s čtyřmužnou obsluhou. Jedna z nich byla pořízena 6. 10. 1896 do nezjištěného sboru a patří k nejstarším z Moravy. Byla vyrobena v E. C. FLADER SORGENTHAL b/Pressnitz, Bohmen.

Krásně zrenovovaný vůz TATRA 57A byl v roce 1935 vyroben jako černá limuzína pro J. A. Popka z Hradce Králové. Další majitel, kterým byl místní řezník, jej však v 2. světové válce nechal upravit na dodávkový vůz zelené barvy, aby nemusel automobil odevzdat německé armádě.

Zajímavé jsou i krásné saně pro cestování v zimě. Cesty byly dříve stále zasněžené a tak se běžně jezdilo na saních ze zdejšího kraje až do Prahy.

Saně se sedátkem pro kočího vzadu za korbou, sloužily v nedalekých Českých Petrovicích pro dopravu porodní báby za prací. Poslední kočí vzpomínal, jak několikrát v noci, když se saně rychlou jízdou za rodičkou v nerovném horském terénu překlopili, hledal bábu potmě v hlubokém sněhu a nemohl ji najdout.

Nejmenší povozy jsou určeny dětem. Jsou to malé saně a kočárky z několika období. Nejstarší jsou čalouněné saně barokní a tříkolka.

TRASA D - Zubní a gynekologická ordinace

Od května 2013 je přístupná nová expozice "zubní a gynekologické ordinace", která ukazuje dvě různé stomatologické ordinace, rentgen, ojedinělou gynekologickou ordinaci z roku 1924 a operační sál z roku 1960.

První je ordinace dentisty v měšťanském bytě.  Nechybí zde například jedna z prvních vrtaček, poháněná šlapáním na pedál. Zubařský zákrok nebyl tehdy zdaleka tak příjemný jako dnes, vrtání trvalo mnohem déle a o nějakém chlazení vodou nebyla ani řeč. Druhá ordinace dentisty je z let 1940 – 1960, její součástí je například i funkční vrtačka poháněná elektromotorem, která byla do Čech po válce přivezena z Ameriky. Odvážný návštěvník si zde tak může nechat od průvodce vyvrtat i zub.

V další části si pak návštěvníci mohou prohlédnout rentgenovou místnost a gynekologickou ordinaci. Unikátní zachovalé zařízení pochází ze Smiřic od MUDr. Václava Pultra z roku 1924. Dřevěné gynekologické lehátko a některé nástroje dnes nahánějí spíše hrůzu. Za pozornost jistě stojí i skládací postel, „Horské slunce“ a rentgenový přístroj – i ten dnes vypadá úplně jinak.

Poslední část expozice se věnuje chirurgii, k vidění je zde operační stůl, přístroj na umělý pneumotorax, staré sterilizátory a rehabilitační pomůcky. Bohatě zastoupené jsou zde elektroterapeutické a masážní přístroje, v té době velice oblíbené léčebné pomůcky. Je zde i elektroterapeutický přístroj Violet Ray, který si zahrál ve filmu Postřižiny.

Expozice je doplněna o dotykovou obrazovku, na které je možné si prohlédnout dobové obrázky ordinací, litografie s lékařskou tematikou a nahlédnout do historických lékařských knih.

Expozice ukazuje lékařství trochu jinak, než je známé dnes a každý návštěvník si jistě odnese skvělý zážitek.

 

TRASA E - Školní třída

Slovo škola je řeckého původu a znamenalo volný, prázdný čas, kterého bylo možno užit k duševní práci, která značila zotavení a byla výsadou občanských vrstev starověké společnosti. Učitelování bylo jedním z úkolů kněžského. Kněží zakládali školy a pečovali o vzdělání vyšších vrstev.

Naše školní třída je zařízená ze starých lavic z obce Hrušové a katedry z místní školy z Kunčic u Letohradu, kde učil p. Kněžek, který se zasloužil o sepsání nejstarších pamětí obyvatel Kunčic.

Ve školách se vyučovaly tyto předměty: náboženství, čtení, psaní, jazyk vyučovací, zeměpis a dějepis, přírodopis a přírodozpyt (dnešní fyzika a chemie), počtářství spolu s jednoduchým účetnictvím, geometrie a kreslení geometrické, kreslení od ruky, krasopis, zpěv, ruční práce, tělocvik.

TRASA F - Zemědělství

V pradávných dobách bylo hlavním zaměstnáním lidí zajištění základních životních potřeb a to byla v prvé řadě obživa. Lidé nejprve sklízeli to, co nalézali v přírodě, později se naučili plodiny sami pěstovat. Vývojem doby se v naší zemi soustředila práce na obhospodařovaných pozemcích u panských dvorů, farských polí, u větších zemědělských usedlostí a statků a políčka drobných rolníků. Z výsledku práce na těchto polnostech pak byl živ panský, církevní i prostý lid.

Na velkých selských usedlostech byla zaměstnána chasa, která patřila k rodině. Chasu tvořili čeledíni (ti pečovali o koně, orali a jezdili s potahem), děvečky (obstarávaly dobytek a práci v domě), skotáci, pohůnci (konali lehčí práce ve dvoře jako pastvu nebo hřebelcování koní), ovčáci a husopasky (mnohdy byly zaměstnány i děti). Dozor nad chasou měl na panských dvorech a u velkých sedláků šafář. Jeho žena šafářka kontrolovala děvečky, dbala na poklízení a krmení dobytka a na čistotu chlévů. Čeledínové nastupovali do služby na Nový rok a odcházeli za rok na svatého Štěpána (26 12.). Děvečky přicházely v lednu na Tři krále (6 1.) a dvůr opouštěly za rok na Nový rok.

Zde v expozici vidíme zařízení z počátků masovějšího obdělávání půdy s vývojem mechanizování práce až po rok 1948. V našich krajích vznikla zemědělská pole postupným mýcením lesů, jejichž dřevo bylo potřeba na výstavbu obydlí a velké množství lesů bylo také použito jako palivo pro okolní sklárny v Orlických horách. Po vypálení pařezů, jejichž popel sloužil jako první hnojivo, mohlo nastat obdělávání půdy.

V expozici jsou umístěna nejstarší kravská a volská jařma, ruchadla, sečky, mlátičky, stabilní motory, povříslovač, fofry, traktor Svoboda 12, vozy, vyorávač, řezačky a další zemědělské stroje.

TRASA H - Retro

Obytná kuchyň z roku 1960 - aneb příběh jedné fotografie, pokoj z roku 1980 - trochu nostalgie nikoho nezabije a mnoho dalšího

Přibližná doba prohlídky

TRASA A expozice řemesel ve třech patrech sýpky  prohlídka individuální bez průvodce: 30 - 60 min.
objednaná skupina s průvodcem: 60 min.
TRASA B mechanická trasa řemesel prohlídka pouze s průvodcem: 50 min.
TRASA C vozovna - kočárovna prohlídka pouze s průvodcem: 15 - 20 min.
TRASA D zubní a gynekologická ordinace prohlídka pouze s průvodcem: 25 - 30 min.
TRASA E školní třída prohlídka pouze s průvodcem: 15 - 20 min.
TRASA F zemědělství prohlídka pouze s průvodcem: 15 - 20 min.
TRASA H retro expozice prohlídka pouze s průvodcem: 40 min.

Jednotlivé expozice jsou otevřeny viz. Otevírací doba.

V expozicích není povoleno natáčení a focení, a to i na mobilní telefony či jiné přístroje.
Ukázněným psům na vodítku vstup do muzea povolen
.